Podstatná témata našeho života
Schopnost BÝT VE SVÉM STŘEDU je základním východiskem pro naše vnitřní uspokojení a dobré naplňování našich životních úloh a rolí ve všech základních životních oblastech.
Každý z nás je STŘEDEM svého života.
Tento střed je vlastně místo (nebo přesněji řečeno naše "nastavení"), ve kterém jsme v kontaktu sami se sebou, tedy s naším vlastním BYTÍM – s tím, co JSME, s naší podstatou, která nás provází celý život a činí nás jedinečnými.
Je to způsob vidění (vnímání), který možné objevit a osvojit si jej. Je tedy možné naučit se dívat na věci ze svého středu.
Umožní nám to vztahovat se k našemu životu a k našim životním situacím a rolím klidně,
beze strachu a s důvěrou - prostě je vnímat tak, jak jsou. Jedině z tohoto místa můžeme sebe, svět a druhé vnímat autenticky. Nacházíme-li se mimo sebe, jsme "vychýleni" a vnímáme zkresleně.
Ze svého středu můžeme také jasně vnímat základní oblasti (rozměry) našeho života (své úkoly, své vztahy a svoji rodinu, své role a své poslání). Každá tato oblast je specifická, ale v životě se prolínají a vzájemně ovlivňují, a často také zrcadlí.
To, zdali jsme či nejsme schopni být vědomě ve svém středu, tedy bezprostředně ovlivňuje naše vztahy, naše role, a především to, jak se ve svém životě cítíme.
_____________
ZÁKLADNÍ OBLASTI (ROZMĚRY) NAŠEHO ŽIVOTA:
ŽIVOT JAKO CELEK / ŽIVOTNÍ ETAPY / ŽIVOTNÍ MÍSTA A ROLE / ŽIVOTNÍ SMĚŘOVÁNÍ
Život jako celek
JEDNOTA / SMYSL / UKOTVENÍ V BYTÍ
Veškeré věci i děje na světě, tak jak je známe, jsou prostorově i časově omezené.
Slovo "existence" (z lat. "ex-sistere" = spočívat vně, vyskytovat se) napovídá, že vše - i naše lidské bytí - nějakým způsobem "vyvstává" do svého času a prostoru, aby poté zase splynulo s jednotou. Hledáme-li pak v našem životě smysl, nutně nás to vede k porozumění, že tento smysl je plně naplněn a dovršen až ve chvíli, kdy je v životě dosaženo celku, jednoty.
Je tedy patrné, že smysluplný život nutně překračuje sám sebe, a zároveň on sám se tím napojuje na něco, co je "mimo něj" - něco většího, komplexního, jednotného.
Dojdeme-li k tomuto pochopení během života, je náš život náhle prodchnut jednotou a smyslem, a vědomě se tak zakotvuje v bytí jako takovém.
V tomto prolnutí "dvou světů" spatřuji smysl existenciálně zaměřené terapie, neboť vede ke klidu, uzdravení a plnému životu.
Životní etapy
ZROZENÍ / DĚTSTVÍ / DOSPÍVÁNÍ /
DOSPĚLOST / ZRALOST / STÁŘÍ / SMRT
Lidský život prožíváme a chápeme především
v lineárním čase.
To znamená, že ho vnímáme jako sled životních etap od narození ke smrti, a že je vytvářen prostou řadou příčin a následků. Úskalím je, že to, co je příčina a následek, si určujeme sami. Tak si sami vytváříme "příběh našeho života", a v důsledku mu věříme - i když je vlastně převážně velmi účelový. A problém je, že skrze tyto mýty, nebo i sny, potom vnímáme sebe sama svět. (V minulosti je to např. mýtus o šťastném nebo nešťastném dětství, v přítomnosti o tom, co by bylo, kdyby, a do budoucna nejčastěji o tom, co lze a co nelze, co můžeme a nemůžeme).
Má to jednoduchý důsledek - tyto myslí vytvořené "příběhy o nás" nás oddělují od nás samých a od skutečnosti. A tak nám zabraňují opravdu si porozumět.
Tyto příběhy (tak jako životní etapy) tu nikdy nejsou navždy - fungují jen do chvíle, kdy se tzv. "něco stane". Mezní životní situace nás velmi nekompromisně vyzývají k vystoupení z "bezpečných hranic" a k opuštění pracně vybudovaných jistot.
Nejpřirozeněji se tak děje právě v životním plynutí -
při přestupu do dalších životních etap (při narození,
na konci dětství atd...). Každou životní etapu musíme nakonec opustit - jednoduše proto, že již splnila svůj specifický úkol, a tudíž je čas, aby přišlo něco dalšího.
Při tomto neúprosném pohybu vpřed mnohé ztrácíme (zejména onen pocit jistoty a bezpečí). A nutně se vždy musí zhroutit i naše "příběhy", protože jednoduše dál už neplatí, už nemohou fungovat.
Je dobré vnímat, že tento pohyb (tato zdánlivá "destrukce") pracuje ve skutečnosti vždy "pro život" - protože život musí jít dál, a děje se směrem ke svému uskutečnění.
Při provázení vedu své klienty k vnitřně pravdivému náhledu, že je to sám ŽIVOT, který nás dovedl přesně tam, kde jsme – a že předtím, nyní i v budoucnu pracuje vždy pro nás!
Životní místa a role
SEBEROZVOJ / RODINA / PŘÁTELSVÍ / PROFESNÍ ŽIVOT / ANGAŽOVANOST
Je jen několik málo skutečně "životních" oblastí (míst) a "životních" rolí, na kterých stojí pocit našeho životního naplnění.
– musíme se starat o sebe - řečeno slovy řeckých filosofů, "poznávat sebe sama" nebo také "pečovat o duši";
– musíme pochopit a přijmout kořeny, z nichž jsme vzešli (původní rodina) a případně mít odvahu v tomto proudu života pokračovat a založit rodinu vlastní - a v ní obstát;
– musíme si vytvořit a udržet dostatek přátel, abychom měli kolem sebe dost zdrojů i reflexe a abychom mohli velkoryse dávat to, co můžeme dát my - neboť zejména ze vztahů vyrůstá naše sebehodnota;
– musíme najít své "uplatnění v životě" - spíše "poslání" či "povolání", než jen zaměstnání. Získáme tak radost a ocenění;
– musíme se nějak solidárně a vstřícně zařadit do společnosti - ať je to úzké společenství lidí kolem nás, nebo i širší angažmá ve prospěch "dobrých věcí" - utvrdí nás to v sounáležitosti s bytím.
Hledání svých míst a rolí v životě bývá často nelehké a často je provázeno zklamáním a pochybnostmi o sobě. Má smysl si nechat pomoci, neboť často jde pouze o to, že dostatečně nerozumíme nebo nevidíme to, co se ve skutečnosti děje.
Jakmile ze svého středu jasně uvidíme řád a strukturu, která je opravdu naše, pochopíme, že naše role jsou jasně dané. V tu chvíli překážky a pochybnosti jakoby zázrakem mizí, protože je jasné, co máme dělat.
Naše hledání při společné práci končí ve chvíli, kdy nalezneme...
Životní směřování
PŘÍTOMNOST / PRAVDIVOST / AUTENTICITA / KONEČNOST / PŘESAH
"Náš život by měl být jako tanec" - praví mystický učenec: s nohama na zemi, s hlavou v oblacích.
V tomto ohromném napětí a pohybu je veškerá svoboda i krása života.
Konečnost a věčnost; země a nebe; život a smrt; láska a bolest... - to všechno jsou slova a spojení, snažící se nějak vymezit hranice oné bezbřehé síle našeho bytí.
A pak je tu jakýsi prostor "MEZI":
– Prostor mezi vším tím je PŘÍTOMNOST.
– Prostor mezi vším tím je PRAVDIVOST.
– Prostor mezi vším tím je JEDINEČNOST.
– Prostor mezi vším tím je AUTENTICITA.
A my máme celý tento prostor k dispozici. Neumíme ho vytvářet či plánovat - musíme ho přijmout tak, jak se pro nás otevírá. Ale můžeme v něm BÝT.
Když jsme vstoupili do života, přišli jsme ho žít. Přišli jsme ho žít tak, jak nám byl dán. A jako takový ho máme možnost naplnit, máme možnost ho "vy-u-žít".
Klid přichází ve chvíli, kdy pochopíme, že život nikdy nelze zcela naplnit - a zároveň (a především) nikdy ho nelze nenaplnit.