Stojí za to se na své problémy podívat...
aneb "Vystrčíte-li je za dveře, vrátí se vám oknem..."
Jako terapeut považuji problémy, které v životě řešíme, za přirozenou věc, a nevyvolávají ve mně obavy ani údiv. Před řadou z nich mám velký respekt, některé menší se snažím poněkud "usměrnit", a na některé prostě nenaskočím - ty se tváří jako zdánlivé maličkosti či prkotiny, ale ve skutečnosti často pouze maskují něco jiného, mnohem podstatnějšího.
V zásadě vnímám problémy ve třech kategoriích, a podle toho s nimi také pracuji:
1. problémy, které plynou z povahy naší existence (jsou přirozené a ve skutečnosti nás posilují.)
2. problémy, které plynou z běhu našeho života (nelze se jim vyhnout a posouvají nás dál.)
3. problémy, které reálně neexistují, a většinou mají původ v naší hlavě (často jimi zakrýváme skutečné problémy z prvních dvou kategorií.)
1. Existenciální problémy
Neschopnost být sám sebou, růst, mít životní energii a radovat se ze života
Nejčastěji se projevují jako strach, úzkost, smutek, ztráta energie, únava, pocit bezmoci či nedostatečnosti, bolest apod.
Všechny tyto prožitky mají svůj přirozený původ v povaze našeho bytí - ve faktu, že jsme koneční, omezení a v mnoha ohledech nedokonalí. Nemáme faktickou moc nad životem a osudem sebe ani druhých. A vnímáme rychlý běh času i jeho pomíjivost.
To vše je třeba prožít a zažít - a děje se tak právě prostřednictvím výše zmíněných pocitů a emocí. Jsou zde proto, aby nás upozorňovali na to, JAK JSME NA SVĚTĚ (právě jako koneční a omezení, ale zároveň jako ti jedineční). Nemají nás zlomit, ale naopak zbystřit naše vnímání, protože se možná ve svém životě právě odchylujeme od toho, co je jeho (naším) skutečným smyslem.
Tyto pocity vycházejí z našeho vlastního bytí a zažíváme je tehdy, když nás toto bytí hlídá, abychom nesešli z cesty a znovu posbírali sílu na to být sami sebou.
2. Životní problémy a krize
Zaskočení nenadálou situací, ztrátou, změnou či např. nemocí, nebo prostě jen přechodem z jedné životní etapy do druhé
Provází je úlek, zmatenost, panika, neporozumění, neschopnost konat, ztráta pevné půdy pod nohama, obava z budoucnosti, bezvýchodné pocity.
Všechny výše zmíněné situace prostě patří k životu. Nelze je minout a nelze se jim vyhnout. Jsou nedílnou součástí plynutí života, který se ze své povahy neustále mění a je provázen ztrátami, aby mohl jít zase dál.
Přesto nás tyto situace vždy znovu zaskočí. Rádi bychom vlastně proplouvali životem bez velkých změn, drželi se toho, co jsme dosáhli a vybudovali a co máme tzv. "jisté".
Život ale takový není - a je třeba to přijmout. Naše pocity bezmoci plynou většinou právě z toho, že chceme přemoci něco, co přemoci nelze (např. nevyhnutelný běh času, nutnost změny či smrt).
Ve chvíli, kdy si uvědomíme tuto podstatu sama sebe, dojde nám zároveň, že jsou tu věci, v nichž sílu a moc máme. Toto zjištění nám nejen vrátí životní energie, ale většinou se také objeví cesty a řešení, která vedou z problémů ven.
Rád bych zde zdůraznil jeden zásadní moment:
V "řešení" nejde o to, aby věci byly zase tak, jak byly, aby se vrátily na své místo. Řešení spočívá v přijetí nutných změn a v tom, že se nám tak otevře cesta dál. Díky tomu může život dál plynout, a my můžeme dál žít a postupně se vrátit do vnitřního klidu a naplnění – obohaceni o další zkušenost (někdy těžkou, ale často i velmi láskyplnou) .
3. Problémy, které neexistují
Ztracení se v problémech, zamotání se v myšlenkách, neustálé opakování téhož dokola, pocit "chudák já", rezignace
Vnímáme zacyklení, neschopnost se pohnout z místa či dělat rozhodnutí, černobílé vidění, stagnaci, slovní klišé, hysterické či neurotické projevy, syndrom oběti apod.
Tyto problémy bývají sice často těžce prožívané, vznikají a existují však pouze v naší hlavě a jsou z velké části vykonstruované. Často pocházejí z vnějšku, od jiných lidí, a často i z jiného času (zejména z dětství a dospívaní, z minulých, již dávno uzavřených zkušeností, a také z budoucnosti - z našich představ, očekávání a fantazií, co bude a co by mohlo být).
Winston Churchill řekl, že v životě jej potkala spousta problémů – ale většina z nich nikdy neexistovala.
A v medicínských kruzích se kdysi tradoval vtip, jak léčit lehkou zlomeninu: nejprve je třeba se naučit léčit těžkou zlomeninu, a poté jakoukoli lehkou zlomeninu jednoduše převedeme prudkým úderem na těžkou, a dál postupujeme jako při léčbě těžké zlomeniny... :-)
A takové někdy bývají i jejich důsledky! ... aneb nepodceňujme to, co neexistuje!!!
Tolik na úvod k širokému tématu "neexistujících" problémů...